Pravdu, nic než pravdu

Už od mala učíme děti, aby říkaly pravdu. Káráme je, když lžou nebo si vymýšlí. Brzy v dospívání se ale vše změní a samy si přijdou na to, že říkat pravdu se prostě vždy nevyplácí a že pravda v dnešním světě nikoho moc netrápí.

A tak se lidé následně rozdělí na ty, kteří lžou a kradou, ale mají se dobře, a na ty, kterým jejich přílišná dobrota přináší jen výsměch druhých. Poslední týden myslím na velký paradox, který zde aktuálně vzniká. Myslím totiž, že to dobré a to špatné už není takové co bývalo. Slušnost má dnes často formu přílišně korektnosti. Musíme se vyjadřovat tím způsobem, abychom se hlavně nikoho nedotkli. Nedokážeme věci pojmenovat pravými slovy, a to jen kvůli strachu, aby se dotyčný neoháněl svou rasou nebo náboženskou příslušností. Soudnictví a zákony jsou postavené tak, aby poškozený byl doopravdy poškozený a aby pachatel byl v podstatě obětí. Prostí lidé nemají nikde dovolání, a proto se rozhořčeně obrací na takzvaný zdravý selský rozum. Ten jen ale nenápadně nahrazován podsouváním hloupého strachu, na němž se jeho šiřitelé jen lstivě přiživují.

Rozdělená společnost – na západ, na východ, na Pražskou kavárnu a na opravdové vlastence. Najednou se o černochovi nesmí říkat, že je černoch, aby se ho to nedotklo. Najednou nám vládne prezident, který v Číně vtipkuje s ruským prezidentem, že by se měli novináři likvidovat. Premiérem je trestně stíhaný bývalý příslušník StB. Místopředsedou poslanecké sněmovny je Japonec, který nenávidí imigranty a popírá holocaust. A nově na bezpečnostní sbory ČR dohlíží komunistický předák, který v nedávné minulosti mlátil zastánce demokracie obuškem.

Pravda byla vždy náležitě potrestána. Nikdo nechce slyšet pravdu. Podřiď se systému a budeš se mít líp. Lidská morálka a životní hodnoty se staly něčím, o čem všichni mluví, že by bylo správné, ale každému to je vlastně úplně jedno. A taky vím, že lidé budou vždy nadávat na dobu, dřív bylo přece vždycky líp. Sami si vytváříme velmi zvláštní svět. Já sama chci žít tak, abych si dokázala, že pravda bylo to jediné správné, ať to stojí cokoliv. Tak příští týden u mé obvyklé nedělní glosy opět na shledanou.

Tento článek chci věnovat na počest nedávno zavražděnému investigativnímu novináři Jánu Kuciakovi a jeho partnerce. Ján byl člověkem, který hledal pravdu, aby se tu nám všem žilo lépe. Pravda však nikdy nebude zastrašena, ani umlčena.