Hra o trůny

Další nedělní glosa o tom, proč lidé již dávno rezignovali na politiku, nedůvěřují politikům a proč si dělají z voleb tak akorát srandičky.

Když jsem se tehdy zmínila, že bych chtěla studovat politologii, každý mě měl za hlupáka. „Nemá to cenu, jsi blázen, všichni vědí, jak je politika prohnilá,“ usmívali se. A měli vlastně pravdu. Nakonec jsem ráda, že jsem si zvolila psaní a politické dění můžu tak alespoň sledovat odměřeně a oproštěně zpovzdálí.

On ten názor na politiku je celkem pochopitelný. Lidé jsou znechuceni tím, co se děje. Že se obyčejní lidé dřou a oni se za hříšné peníze nás, daňových poplatníků, válí ve sněmovně a kecají kraviny, co nic nezmění. Vidět totiž neustále ty šarvátky a trapnosti, které se tam odehrávají, nejednoho naštve. O to víc, když se před volbami roztrhne pytel s prosebníčky. A po celé té maškarádě se to zase vrátí do starých kolejí a je pořád stejně (blbě). V tom je například jiná regionální politika, kdy lidé skutečně vidí, co se v obci opravilo nebo postavilo. A lidé v ní tím pádem vkládají i větší důvěru.

Kdežto v parlamentu si přidávají jen sobě a když zrovna utrousí jen hrstku nám, nestačí se všude pyšnit, jak je průměrná mzda padesát tisíc. A pak průměrný člověk nedosáhne ani na svoje vlastní bydlení. Stejné je to, jako když se odhalí nějaká korupce a soudní řízení se vleče tak dlouho, že už se tomu lidé jen smějí.

Z toho tak pramení ta velká nedůvěra a nezájem o politiku. Nedivím se. Já jsem však vždycky chtěla ctít to, že když mám právo, měla bych ho využít. V některých zemích není samozřejmostí. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, co všechno předcházelo volebnímu právo pro každého z nás, i pro ženy. Lidé už dávno zapomněli, co to znamená být hrdý na to, že jsem občanem dané země. A pak vlastenectví dokazují skrz řvaní na hokejových utkáních.

Ale když jde o volby, mnoho lidí řekne: „Stejně všichni kradou. Mě to nezajímá.“ Proboha, jak někoho nemůže zajímat, co ovlivní naše životy a co se zde bude dít? Nebo: „Politice nerozumím a navíc se mi tam nikdo z nich nelíbí.“ A víte proč? Protože je lidem lhostejné se alespoň zajímat o základní přehled. Když by na to hned nerezignovali, věnovali tomu trochu času a pročetli si některé ty volební programy, určitě by si našli někoho, kdo jim je blízký svým myšlením a hodnotami. Často právě také slýchávám, že to nemá cenu, že to vyhraje určitě ten druhý (protože je známější, protože si zaplatil větší kampaň a protože prostě ten méně známý nemá šanci). Ale když si právě tohle řekne půl milionu lidí, tak je asi jasné, že ten jejich favorit doopravdy žádnou šanci nemá.

Na závěr bych ještě chtěla říci tak: Jací jsou lidé, takový je prezident. A pokud s tím nebo s ním nesouhlasíte, běžte volit a nehádejte se o tom v hospodě. Možná jdu trochu s křížkem po funusu, ale mějte na paměti, že každý má právo rovnocenné a každý může změnit to, co se týká nás všech. Tak hezký týden a příští neděli zase jako obvykle.