Dal jsem vám karmu za to, že se poctivě snažíte hledat pravdu, že nad problémy přemýšlíte, že neurážíte druhé; přestože mám k tomu, co jste napsala, nejednu výhradu, tu karmu si podle mě právě proto zasloužíte.

..

1) „... že žijeme v jednadvacátém století a že taková věc je zcela normální“ – A) pocit modernosti (a nemodernosti předků) byla vždy a bude i po nás; B) které NORMĚ odpovídá, je-li „normální“?

2) „umožnění adopce dětí homosexuálními páry, se mi zdá jako správná věc...“ – pokud jde o adopci dítěte partnera, neprotestuji, ale pokud jde o děti z dětských domovů, upřednostňoval bych adopci rodin (tedy heterosexuálních párů). Je řada dětí, které z DD nikdo nechce – takové asi dát i homosexuálním párům, ale zdravé děti, o které zájem je? Upřednostnil bych v tomto případě „normální“ rodiny.(*)

3) „K otázce sezdávání homosexuálních párů jsem však skeptická.“ Zde souhlasím. „Manželé jsou prostě vždy žena a muž.“

4) „... demokracie... Pokřivujeme ji svými nesmyslnými individuálními zákony tak, aby někomu nebylo ublíženo nebo aby někoho něco nediskriminovalo.“ – Jenže to podle mě není demokracie, ale snaha rozložit společnost tím, že bude zbavena kořenů. Vykořeněným lidem se snáze vládne.

5) „Šířilo by totiž to, že bychom za dva roky oddávali...“ aneb salámová metoda. Homolobby v době prosazování registrovaného partnerství také slibovala, že jí nepůjde o adopce... A už samo registrované partnerství zvýhodňuje lidi na základě sexuální orientace – vše (informace z nemocnice, dědictví...) by bylo možné uzákonit univerzálně, nikoli na základě sexuální orientace.

---------

V této souvislosti jsem se mnohokrát setkal s diskusními fauly (nikoli od vás) – A) „Je dítěti lépe v ústavu nebo v „homorodině“? – na to reaguji v druhé polovině bodu 2; B) Je dítěti lépe v nefunkční rodině, nebo v láskyplném prostředí homopáru?“ – zde jde o srovnávání toho špatného u rodin s tím dobrým u „nerodin“. Proč to neotočit? Dětem také bude lépe ve funkční, milující rodině, než u dvou zlých homosexuálů.

Jen k tomu poslednímu: homosexuálové mohou být stejně špatnými rodiči jako heterosexuálové. Homosexuálové mohou být stejně dobrými rodiči jako heterosexuálové. Sexuální orientace nikdy nezaručí to, že dítě bude vychováno ve slušného člověka. Podívejte se na cikány. Je to tam samý heterosexuál, množí se mezi sebou téměř geometrickou řadou a chovají se jako dobytek. Na druhou stranu můj bývalý kolega má se svou ženou 4 děti, všechny je znám a považují mě a mého partnera za "strejdy". Náš soused na vsi, který je mladší než já, má jedno dítě se ženou, se kterou už nežije, a není schopen se o něj postarat. Neustále na něj křičí a výchovu zanedbává. Matka o něj nejeví zájem.

To, že jste heterosexuál, neznamená, že jste mentálně vyzrálý a schopný vychovávat dítě. Příkladů je spousta. A pokud se otec nebo matka o své dítě nestará, nepomůže dítěti ani to, že mu jeho rodiče dávají mužský a ženský vzor.

Pokud byste chtěl "tradičním" rodinám pomoci, neomezujte jiné. Zaměřte se na to, aby v těch rodinách nedocházelo k týrání, k šikaně, ke zneužívání, k zanedbávání výchovy, k odkládání dětí do babyboxů... Zákazem nebo spíše neumožněním adopcí homosexuálními páry tyto uvedené problémy nesmažete. Pokud Vám jde o děti, tak byste měl pomáhat v rodinách, kde takové problémy jsou.

Stát do všeho strká nos. Ať si každý žije jak chce, pokud tím neškodí druhým lidem. Pokud někdo nesouhlasí s tím, jak druhý žijí, tak ať se s nimi nestýká.

Jak vidíte ve světle vámi neustále tapetovaného tématu stát=zlo adopci cizích dětí homosexuálními páry?

Zařekl jsem se, že se diskuzí budu účastnit už jen výjimečně. Tady je jedna výjimka .

Těší mě, že s adopcemi souhlasíte. On vlastně ani není důvod nesouhlasit, studií, že sexuální orientace rodičů nehraje při výchově roli, je mnoho. Zase ale můžou někteří namítnout a argumentovat jinými studiemi, které praví opak. Potom se můžeme dohadovat o tom, které studie jsou pravdivější. Abych se přiznal, ani nevím o tom, že se něco takového bude projednávat. Takže i díky za tip.

Co se týká manželství, tam si dovolím s Vámi nesouhlasit. Manželé jsou sice dle našich zákonů žena a muž, ale s přírodou to nemá nic společného. Je to svazek vytvořený lidmi pro lidi. To, jaké manželství bylo a je, už známe. To, jaké bude, závisí ale zase na nás, na lidech. V Austrálii nebo v Irsku už je definice manželství rozšířena o stejnopohlavní páry. Takže Vámi předložené argumenty by v tom Irsku asi neuspěly. Lidé si sami řekli, že stejnopohlavní manželství přejí i těm, kterých se to týká. A Kocourkov se z Irska a dalších států nestal.

„V Austrálii nebo v Irsku už je definice manželství rozšířena o stejnopohlavní páry.“ A co skupinová manželství (třeba 3 muži, 5 žen, 2 psi a 1 lehátko)? Ještě stále byste to nazval manželstvím?

Pokud si dospělí lidé navzájem neubližují, nebránil bych zákonodárné kreativitě ani těmto i z dnešního pohledu výstřednostem (ať si každý žije jak umí), nicméně proč máte potřebu nazývat takové svazky manželstvím, když to není manželství? Proč trváte na tom „zastaralém“ názvu? Proč máte potřebu bourat kořeny naší civilizace tím, že redefinujete známé pojmy? Vymyslete si nové pojmy. Ač křesťan a heterosexuál, když to nebudete nazývat manželstvím, v případném referendu bych vás podpořil. Za tisíce let byl manželstvím nazýván výhradně svazek muže a ženy; proč trváte na tom, že tomu má být jinak, když lze občanskoprávní vztahy řešit i jinými způsoby?