Škola života

V posledních měsících se na vládě probírá také opětovné uzákonění povinnosti vyučovat na základních školách praktické předměty jako byly dílny, vaření nebo pozemky. Ve 21. století k ničemu nebo naopak dobrá věc do života? 

Já jsem určitě zastáncem názoru druhého. Praktické znalosti prostě patří do základního, všeobecného vzdělání. Vůbec nerozumím tomu, proč se takové předměty vůbec kdy rušily. My jsme na základní škole pár hodin kuchyňky, ale i dílen měli, a tak jsem ani nepostřehla, že by dnešní děti takovou výuku neměly. Pravděpodobně je nahradily pouhá výtvarka, pracovky a ostatní dnešní moderní předměty. Tím myslím některé ty informační technologie, kde se sem tam bere práce s Excely a Wordy, nebo psaní emailů a vyhledávání informací, ale pak máte po splnění zadaného úkolu padla a můžete si půl hodiny fejsbůkovat a poslouchat ve sluchátkách. Nebo mám na mysli předměty typu výchova k občanství (haha) a ostatní předměty, které jsou prostě v poho. Tím ale určitě nechci snižovat jejich náplň nebo učitelské výklady v nich, jen prostě nejsem tak moc dlouho ze školy a asi trochu vím, že takové hodiny nedají tolik zabrat, i když vlastně hodně závisí na tom, jestli na to zrovna nemáte ňejakýho tzv. hroťáka. Přijde mi totiž dost zvláštní, že ač chtějí školy pojímat výuku moderně a opravdu komplexně, praktická výuka se jim do vzdělávacích plánů už nějak moc nevejde.

Hlavně že je prostor na sexuální výuku a na neustále se opakující semináře o drogách. Sígři se za kulturákem s cigaretou v ruce smějí, jak je to vopruz a že je to jejich život, vole, tak proč jim pořád předhazují filmy o Katce. A při výchově ke zdraví, když se bere ochrana proti nechtěnému početí nebo pohlavně přenosné choroby, všichni se jen uculují a mají to pravděpodobně víc naštudovanější než učitel sám. Pak když se člověk z puberty otrká a udělá školu, najednou je vhozen do života. Neví, co musí vše zaplatit v účtech, na energiích. Neví, že si musí platit popelnice, pojištění. Neumí si vypočítat mzdu a jiné. Samozřejmě ne každý, ale je pravda, že prostě člověka nejlépe naučí život. Když jsem odešla v osmnácti z domu od maminky, myslela jsem si, jak teď hrozně žiju a jak mám všechno pod palcem. Do první chvíle, než dostal můj kluk hlad a já neuměla uvařit ani polívku. Co teprve všechna ta obarvené trika, spálená jídla a vyhozené peníze za kraviny. Člověk se neustále učí. Jen mám pocit, že mi škola nic moc nedala. Ano, dala nějaký ten základ, různé způsoby uvažování o některých věcech, ale jak udělat oběd, naškrobit povlečení nebo platit převodem, to ne. A to myslím, že ve školství hrozně chybí. V kolik přijede vlak z bodu A do B, výpočty v planimetrii nebo příslovečná věta – to jsou věci, které možná rozvíjí logické myšlení, což je určitě dobře, ale v budoucím životě je vám to úplně na prd a stejně to zapomenete.

Nejsem si jistá, jestli ty dílny, pozemky, kuchyňky a jiné praktické předměty, nad kterými někdo obrátí oči a druhý má na ně nostalgické vzpomínky z dob socialismu, dokážou spasit mladé lidi do života. Takové předměty by ale byly pro dnešní mládež určitě přínosné v tom, že by alespoň na chvíli přestali ťukat do mobilů a zjistili by, že se jablko jen tak neobjeví v regálu. Možná by přišli na to, že řemeslo bylo, je a bude potřeba a že to není jen otravná dřina, za kterou po vychození učňáku není moc peněz (ale podpora učňovských škol a řemesla je smutná kapitola sama osobě a nevím, jak to s tím vlastně půjde dál). Každopádně by některé dnešní děti mohly přijít  na to, že bez práce nejsou koláče a že je třeba mít úctu k druhým a neofrňovat se nad lidmi, jež dělají práci horší, ale o to potřebnější. Nebo si na to přijdou, až když jim život postaví do cesty různé překážky, a nebo si na to někteří nepřijdou vůbec nikdy (s dílnami nebo bez). Tak hezký týden a příští neděli na shledanou.