Pro a proti protikuřáckému zákonu

Zákaz kouření ve všech českých restauracích. Zákon, který platí necelý rok a který ovlivňuje situaci mnoha podniků a jejich hostů. Je nástrojem, který povede ke zlepšení zdravého prostředí nebo stát poškozuje soukromé podnikání?

Koncem května minulého roku se zákaz kouření v restauracích a barech uzákonil v celé České republice. A samozřejmě se ihned strhla lavina. Na jedné straně jeho příznivci, kteří obhajovali svůj názor tím, že kouření prostě škodí zdraví a že jeho zákaz je ve vyspělých západních zemích již dlouhodobě běžnou věcí. A na druhé straně odpůrci zákonu, jež pohlíží na problém určitého diktátu, pomocí kterého stát určuje soukromým podnikům, co se u nich smí a nesmí.

Ačkoliv jsem zarytý nekuřák, návrh zákona již od počátku odsuzuji a nesouhlasím s ním. Nechápu, proč by si soukromé podniky nemohly určit, jestli se u nich bude nebo nebude kouřit. Od státu nikdy nic nedostaly a na vše si musely vždy vydělat samy. Možným kompromisem bylo určitě oddělení kuřácké a nekuřácké místnosti. To samotné však nestačilo, z rozmaru přišlo několik vlád s různými nařízeními, podle kterých musely podniky investovat i několik desítek tisíc do drahých instalací větráků a jiných zařízení. Ty měly co nejvíce redukovat obtěžující kouř, ale nyní jsou jim úplně k ničemu. Já sama však nijak nepamatuji, že by mě vedlejší kouř nějak odrazoval od toho, abych si nedopřála oblíbené jídlo ve své oblíbené restauraci. Kdo prostě cigaretám holduje, tak ať se zavře v místnosti jemu určené. A naproti tomu, pokud bych já chtěla někam večer zajít a viděla bych, že je to nějaká zahulená knajpa, prostě tam nepůjdu a najdu restauraci jinou. Nejde mi do hlavy, proč bych si měla stěžovat, že hospoda, do které jsem vlezla, není podle mých představ.

Zákaz kouření v restauracích a barech měl především vést k prevenci mladistvých, kteří začínají s kouřením příliš brzo a jejich počet stále narůstá. Jenže to, že zakážu kouření ve stravovacích podnicích, nikoho ještě neodradilo od chtíče začít. Tady je důležitá informovanost již od útlého věku, názorné ukázky toho, co cigarety obsahují a co doopravdy reálně způsobují (tak jako odrazující obrázky nově na krabičkách tabáku). I za nás se dělaly určité besedy o škodlivosti návykových látek a různé projekty BESIP a prevence kriminality. Ale problémem dnešních dětí je to, že si myslí, že kouření je v partě prostě normální a že když se nepřidají k těm posměváčkům, tak budou nuly a budou ihned na ráně. Ale když prostě někdo bude chtít kouřit, tak stejně bude. Je to věc, kterou musí mít člověk v hlavě srovnanou. Druhou věcí bylo to, že zastánci zákonu také věřili, že kuřáci svoji vášeň alespoň trochu omezí, pokud budou muset pokaždé s cigaretou ven na mráz. K určitému poklesu asi došlo, ale na druhou stranu z toho vyplynul ještě větší problém: chudáci ti lidé, kteří bydlí u takové restaurace a každý večer jim pod okny stojí hlučící dav opojený stoupajícím dýmem.

Největším problém tohoto zákonu však vidím v jeho značné nesmyslnosti. Opomíjí totiž to, že některé podniky jsou prostě od nepaměti místem, ke kterým kouření prostě neodmyslitelně patří. Přeci vesnické hospůdky byly vždy jakýmsi kulturním centrem, kde se setkávali sousedé a staří štamgasté a k tomu všemu tradičně patřil půl litr píva, bůček a cigaretka. Ano zákazu kouření v nějakých nóbl restauracích, kde si to přímo etiketa žádá, ale zákaz kouření v hospodách a barech je už snad jen uštěpačnou třešničkou na dortu. Do baru se přeci nejde někdo vzdělávat nebo morálně vychovávat. Bar si každý představí plný neřestí, žen, alkoholu a kouře. Jenže už i to nám zakázali. Docela by mne zajímalo, co přijde příště. Protože takhle by měli zakázat i příliš hlasitou hudbu, která tam trvale poškozuje sluch, nebo to, že se ve restauracích skoro nesvítí, to zase vadí očím. A taky by se mělo zakázat to jejich přílišné solení a hygieně bychom měli nahlásit, že servírka na stole nechala drobky a že jsme našli v jídle kuchařův vlas. Jsme opět svědky, že někteří lidé se za jakékoliv doby v udávání druhých prostě vyžívají. A přestože bychom se měli zasazovat o život ve zdravém prostředí, volba kouření či jeho zákazu by měla být na uvážení soukromého podniku. Tak hezký týden a příští neděli na shledanou.