Duhová práva

V další nedělní glose se chci věnovat velmi ožehavému tématu, a to otázce práv homosexuálních párů. Za několik dní se totiž vláda chystá projednávat zákon, který by umožňoval těmto lidem uzavírat sňatky a také umožnil adopci dětí.

Ač je homosexuální vztah stále jakýmsi tabu, berme v potaz, že žijeme v jednadvacátém století a že taková věc je zcela normální a měla by se o ní vést rozumná diskuze, a to i na úrovni ústavní. Když to vezmu od konce, umožnění adopce dětí homosexuálními páry, se mi zdá jako správná věc a plně s ní souhlasím. Podle mého názoru se totiž dětem, které někdo nechtěl, může dostat plnohodnotného dětství. Mohou se dostat k lidem, kteří jsou ochotni dítěti nabídnout častokrát hezké, čisté zázemí a jsou také ochotni starat se o ně jako o své vlastní. A toto není jen jediným důvodem, proč bych s adopcí homosexuálními páry souhlasila. Ten hlavní totiž vidím v otázce, kdy se řeší vztah institucí k těmto lidem. Pokud například dojde k hospitalizaci dítěte nebo k jiné vážnější události, správa přihlíží na jednoho „vychovatele“ doopravdy jako na cizince. Jako na někoho, kdo vlastně neexistuje a není podstatný. Adopce dítěte jak z dětského domova nebo adopce partnerova vlastního dítěte je malým velkým řešením. Názory, že z dítěte vychovají dalšího gaye či lesbu, jsou už dávno přežité a nesmyslné.

K otázce sezdávání homosexuálních párů jsem však skeptická. Z jednoho důvodu, čistě lidského. Manželé jsou prostě vždy žena a muž. A tak to vždy bylo, je a bude. Na tom se nikdy nic nezmění, taková je příroda. Problémem je zde však demokracie, kterou my, lidé, zneužíváme a ničíme. Pokřivujeme ji svými nesmyslnými individuálními zákony tak, aby někomu nebylo ublíženo nebo aby někoho něco nediskriminovalo. Ale tím se řítíme do záhuby. Já sama jsem velmi liberální a urážky pivních strejců, Zemanovců, šikmookých anti-islam národomilců šířících strach ve svůj prospěch, mě nechávají chladnou. Mám totiž vyhraněné názory, nepřitakávám, ani nevítám. Ale chci si zachovat svůj zdravý rozum a myšlenku toho, že jsme všichni lidé z masa a kostí, a tak bychom měli jeden k druhému přistupovat. Ale k manželství homosexuálních párů se nepřikláním. Šířilo by totiž to, že bychom za dva roky oddávali trans, pedo, bi, bio atd. A to už by byl doopravdy kocourkov.

Budu velmi ráda, pokud se k tomuto tématu vyjádříte i vy. Každý máme jiný názor, ale kdo ví, jaký je ten jediný správný? Příští neděli na shledanou.