Tak se ukaž, Stallone!

Silvestra mám spojeného s chlebíčky, Menšíkem, novoročním přípitkem značky Robby Bubble a psem Bohoušem. Nejsem příznivcem řízeného smíchu, poslední den v roce je pro mě spíš jedno velké shrnutí těch uplynulých šťastných okamžiků.

Dáváte si předsevzetí? A ještě trapnější otázka – dodržujete je? Předsevzetí jsou prostě od toho, aby se nedodržovala. A já je neuznávám. Už dávno jsem si totiž přišla na to, že jsou nepotřebná. Pokud člověk chce něco zásadního změnit ve svém životě, udělá to hned. Nemusí čekat na nějaký pomyslný překot do nového roku. To je totiž jen jistá výmluva a oddalování od uskutečnění stanoveného cíle. Když stojím těch pár minut po půlnoci na balkóně a sleduji všechny ty barvy, za hluku ohňostroje si nejradši představuji ne to, co musím dodržet, ale to co bych si v příštím roce ráda splnila. 

Třeba být šťastným člověkem, to není jen nějaký filosofický blábol. Obklopuje nás materialismus, ale všechny takové věci jsou pomíjivé a do hrobu si je nevezmeme. Myslím, že tím pomyslným cílem je si na konci dokázat, že to celé mělo smysl a žili jsme dostatečně šťastně. To je totiž veškerá podstata našeho bytí na tomto světě.

Člověk si neustále dává něco za cíl. Až budu mít tamto, budu šťastnější, až se mi ale podaří ještě tamhleto, budu už doopravdy nejšťastnější. A ve skutečnosti si lidé neuvědomují, že to slůvko ‚až‘  nemusí vůbec nikdy nastat. Že člověk se neustále za něčím žene a neuvědomuje si, co doopravdy má. Podle mě je člověk teprve šťastný, pokud si právě teď uvědomí, že je šťastným. Bez toho nikdy nedosáhne skutečného štěstí, protože se bude neustále hnát pro víc a víc. A to je celé odůvodnění, které použijte, až zase pozítří budete porušovat Vaše novoroční předsevzetí.

Tak hezký první týden v novém roce 18, hlavně zdraví a příští neděli se nás Vás zase těším s nějakým palčivějším tématem.