Svatému Václavovi

Již tradičně každým rokem jezdíme na Národní svatováclavskou pouť do Staré Boleslavi. A možná se mi budete divit, ale vždy zde cítím takový zvláštní pocit, že to s námi, Čechy, nebude zas až tak zlé.

Abych vám to lépe vysvětlila, já si totiž urputně zakládám na tom, aby lidé byli vlastenečtí a aby byli pyšní na to, čím jsou a co dělají. Hrozně mě trápí myšlenka, že se rodí lidé, kteří si nedávají nic za cíl a žijí pouhým přežíváním ve sprostotě, u baru po rachotě a přemýšlejíc, jestli tamhle ta by byla dobrá. Přála bych si, aby ten život nebyl promarněným, a to ani honbou za dosažením kariéry nebo nabytím velkých peněz. Ale abych si na smrtelné posteli mohla říct: Ano, byla jsem dobrým člověkem a nebyla jsem tu nadarmo.

Obracíte-li oči v sloup, že jsem zarputilá feministka, co věří v lepší svět, a tak čte večer potají návody na šťastný život, asi vás zklamu. Jako ateistovi je mi totiž úzko z toho, jak církev vystavuje a vláčí s sebou v průvodu lebku nebohého patrona českého, a to ještě s úšklebkem, že možná není ani jeho. Stejně tak se mi nelíbí rádoby věřící, kteří se v nedělí sklání a kají v kostele, a pak odtamtud šupky do hospody. Někde jsem četla, že společnost může zničit především organizované náboženství. A je to pravda. Já chci věřit sama, podle svého uvážení, že něco řídí náš osud a všechno má svůj smysl. Ale nebudu ovcí, která hrbí svůj hřbet před samozvaným svědkem božím, jež mi nařizuje, kdy a jak co mám udělat. Ale to je věc osobního názoru a přesvědčení, každý by měl mít právo si zvolit, a to je dobře.

Vrátím se ale k Václavovým slavnostem. Je jisté, že na akcích, kde je hojná koncentrace lidí, se vždy vytasí politici se svým programem a kandidáti, co by sbírali podpisy. Nijak mi to nevadí, je fajn se zapojit do rozhovoru s jejich lídry a poslechnout si je na živo. Naučené fráze? To je prostě kampaň. Jen se vždy pozastavuji nad dárečky, na které strany lákají děti. Děti jsou právě těmi, kteří by se do politiky, ani náboženství neměly zatahovat. Hold malý, ještě neuvědomělý, budoucí volič s balonkem, který hlásá stop EU! 

Nakonec ale ten pocit, že tolika lidem nejsou oslavy české státnosti lhostejné, mě naplňuje. Můžete si nadávat, že za totáče bylo líp. Já jsem to nezažila a ani bych nechtěla. Mně je takhle dobře. U nás v malé zemičce je krásně a můžeme být pyšní, za všechny ty předešlé Čechy. Když jsem někde v cizině a najednou vidím někoho od nás, zasteskne se mi. Když zní naše hymna, běhá mi po těle husí kůže. Jen to máslo je za šest pětek...