Když milenci pláčou

Krátké nedělní zamyšlení o tom, jaké je to v dnešní době být 100% ženou a 100% mužem ve 100% vztahu a jak z toho všeho vlastně nezešílet.

„Žena a muž, muž a žena, on je pán a ona fena...,“ znělo z dokumentárního filmu o něžném nacistovi a všichni v sále mohli prasknout smíchy nebo spíše lépe řečeno pláčem. Dnešní doba je natolik emancipovaná, že ženy kolikrát zastanou i mužskou práci. Z historického hlediska byla vždy žena spíše méněcenná a pak odhodlané sufražetky bojovaly za to, aby se jejich dcery měly lépe, nebylo jimi opovrhováno a hlavně mohly volit. A nejen volit možnost volebního práva, kterou dnes opovrhuje až příliš mnoho občanů, ale mít volbu rozhodovat samostatně, ne někým. Ne svým pánem, ne stvořitelem lidstva. Jenže dnešní feministky nejsou bojovné ženy, které jsou si vědomy svým vlastním ženstvím, ale spíše moderní levičácké jednotky, které hlásají neutralitu, originalitu, i když ve svém krátkém účesu a pánském obleku řídí velké píárka a jejich drahý choť je podpantoflák na rodičovské dovolené.

A co na to studia? Že ženy za stejnou pozici jako muži dostávají mnohem méně zaplaceno? A v sarkasmu, nechtěly byste toho už nějak moc? Zastavte se na chvilku, třeba jen v nějakém obchodním centru. Jsou to takoví umělí lidé, na oko vypadá spousta párů šťastně, asi tak že by mohly být předlohou pro nějakou reklamu na prací prášek. A pak vidíte, jak mu ta jeho vytře žrádlo! Tak on se dře ve fabrice, ona se válí doma s dětmi u telenovely, plotna studená, fusekle smradlavý a ještě tohle poslouchat? Radši zajde na jedno, nebo radši na víc, a problém s hysterkou vyřešen. Ono je to takové celé smutné a vždy se za ně trochu stydím. Lidé spolu přestali totiž mluvit. Mluví a nemluví přes sociální sítě, do kterých utíkáme po těžkém dni. Už to není takové to, co jsem zažila v dětství, když svítila u večeře digestoř a nad teplou večeří jsme společně s rodiči diskutovali, co se nám za ten den přihodilo.

Můžete tak sdílet svůj stav na fejsbůku, ale cit je cit. Jako ta chemie mezi lidmi, když se tohle všechno nabalí a udržované čtyřicítce přelítne přes nos její kolega z fitka. A taťuldovi nechá dětičky, ať se stará, když ona se starala celý ty roky a nic z toho neměla. Musí si to přece vynahradit tím pravým žítím, když děti trochu odrostou! To jsou pak teprve genderové studie... A stačilo by přece jen málo. Trocha pochopení, respektu. A to na obou stranách. Ať muži nosí květiny za dobrý oběd, u kterého žena prostála celé dopoledne. A ať ženy naslouchají svým mužům. Amen všem 100% ženám a 100% mužům.